V noci 8. května 2010 otřásla mohutná exploze největším ruským uhelným dolem Raspadskaja poblíž města Meždurečensk v regionu Kemerovo. Čtyři hodiny poté následoval další výbuch metanu. Několik budov na povrchu bylo tímto dvojitým výbuchem zničeno, což mimo jiné způsobilo nefunkčnost ventilačního systému. Přesný počet mrtvých se stále nepodařilo určit. Momentálně média hlásí 66 mrtvých, 84 zraněných a 24 nezvěstných.

Oficiálně zveřejněnou příčinou výbuchu je nahromadění metanu v dole. Základní bezpečnostní pravidla byla v dole dodržována jen minimálně. Aby nebyl přerušen provoz dolu, byli horníci svými manažery nuceni zakrývat detektory měřící hladinu metanu a množství uhelného prachu v dole. Mnoha horníkům chyběly takzvané „nouzové záchranné přístroje“ - kyslíkové masky tolik potřebné v podobných případech.

Těla 25 z nich byla nalezena

Tyto události a následná reakce úřadů vedly k masovým protestům horníků. Ti obvinili úřady ze zkreslování informací o počtu mrtvých a výši jejich platů. Ve stejnou dobu rodiny horníků a záchranářů, kteří stále zůstávali v podzemí, nedostávaly žádné informace o průběhu záchranných prací. Horníci také poukázali na to, že počet mrtvých nejspíše přesáhne 150, což výrazně překročí počet mrtvých zveřejněný úřady. Úřady prohlásily, že horníci měli průměrný měsíční příjem 70 tisíc rublů, což neodpovídá realitě. Podle horníků jejich plat závisel na produktivitě a množství natěženého uhlí a pohyboval se okolo 25 tisíc rublů (17000 Kč). Tlak ze strany manažerů a plat podle odvedené práce způsobily, že horníci pracovali v tak riskantních podmínkách. Horníci nebyli placeni od hodiny, ale podle odhadů odvedené práce. Důsledkem toho bylo, že ignorovali bezpečnostní pravidla. Horníci museli opustit plynem zamořený důl vždy, když se spustil bezpečnostní alarm. V takových případech však dělníci nedostali zaplaceno buď vůbec, nebo se výše platu propočítávala podle tarifní taxy na úrovni minimální mzdy.



Město Meždurečensk vzniklo v uhelné oblasti, kde je práce v dole jednou z mála možností, jak si vydělat peníze. Většina horníků zde má rodiny, které musí živit z peněz vydělaných v dole. Skoro všichni z nich mají půjčky u bank. Strach z propuštění, ztráty bydlení a nepříliš lákavé vyhlídky do budoucna nutí horníky přimhouřit oči nad strašnými pracovními podmínkami a porušováním bezpečnostních předpisů. Nesmějí říct pravdu o tom, co se zde doopravdy děje. Pokusy dělníků o vytvoření nezávislých odborů k obhajobě vlastních práv jsou pomocí represí opakovaně potlačovány managementem dolu.



Nyní pohár trpělivosti přetekl. Ve městě probíhají spontánní shromáždění. Jedno z nich skončilo zablokováním Novokuzněcko-Abakanské železnice během noci 14. května. Starosta se pokoušel s horníky domluvit a přimět je k rozchodu. Ti to odmítli. Okolo 300 lidí se poté aktivně zúčastnilo boje s pořádkovou policií povolanou shromáždění rozehnat. Horníci na policisty házeli kameny a lahve. Výsledkem bylo 28 zadržených dělníků a 6 zraněných policistů. Dokud neproběhla blokáda železnice, nebyla celému neštěstí věnována takřka žádná pozornost. Aman Tulejev, guvernér oblasti Kemerovo, nazval protestující „vůdci kriminálních skupin a nezaměstnaných“. Vyjádřil tak postoj mocných k dělníků a jejich rodinám.



Ruští anarchisté a anarchistky se obracejí na své druhy po celém světě, aby vyjádřili svou podporu dělníkům cestou solidárních protestů: „Pouze jednotnými akcemi můžeme čelit útlaku! Prokažte svou solidaritu. Vaše podpora je nesmírně důležitá pro lidi, se kterými je zacházeno jako s otroky.“

Ruští anarchisté k horníkům v Meždurečensku:

To, co se stalo v dole Raspadskaja, je tragédie. Ti, co zde zahynuli, se již nikdy nevrátí. Z dětí z více než stovky rodin se stanou sirotci. Jsme zaplaveni pocity smutku a hněvu vůči mocným. Těm výbuchům se dalo zabránit. Ale chamtivost majitelů dolu a beznadějná pozice dělníků to neumožnily. Vaše reakce je pro nás naprosto pochopitelná. Plně podporujeme Vás i Vaši zlobu. Protesty v ulicích a blokování železnic jsou skutečně efektivními metodami odporu vůči těm, kteří činí naše životy nesnesitelnými.

Měli byste si však být vědomi toho, že dialog s úřady a autoritami neprobíhá férově. Viděli jsme, jak arogantně s Vámi starosta Sergej Ščerbakov mluvil. Pro něj nejsme ničím víc než tažným dobytkem. Jejich cílem je nyní zabránit protestům pomocí almužen rodinám mrtvých horníků a dělníků, kteří nyní nemohou pokračovat v práci. Byla sice vytvořena koordinační skupina, ale jejím cílem není ani vyjádření solidarity, ani nalezení viníků. Její členové se dokonce negativně postavili k jakýmkoliv podobným snahám horníků. Předpokládáme, že většina z Vás se na zakládání této skupiny nepodílela.

Bylo slíbeno, že budou zvýšeny platy na 40 tisíc rublů, ale pouze pokud bude obnoven provoz dolu. Nikdo nemá tušení, kdy se tak stane, a je velmi nepravděpodobné, že by své sliby management dolu dodržel i poté, co protesty skončí. Stejně tak je nepravděpodobné, že bude propuštěn ředitel dolů. To všechno se děje v kontextu pohádkových zisků z těžby, které dosáhly v letech 2008 a 2009 částek 500 resp. 170 milionů dolarů.



Ve světle informační blokády ze strany oficiálních médií a tlaku policie, kterému čelíte, jsme se rozhodli vyjádřit naši solidaritu. Nejste ve svém boji sami. Sledujeme vývoj událostí v Meždurečensku. Obdivujeme Váš odpor vůči pořádkové policii, která se před ničím nezastaví. Chceme Vás podporovat prostřednictvím politických akcí.

Protestní akce by měly pokračovat. Požadavky jako setkání se s premiérem, který to všechno vyřeší, jsou podle nás slepou uličkou. Putin odjede – nic se nezmění. Zvláště když velký podíl z příjmů jde do kapsy jeho nejbližšímu loajálnímu oligarchovi – Abramovičovi. Nacházíte se v obtížné situaci, ale stále můžete požadovat lepší pracovní podmínky. Požadovat zrušení platů podle odvedené práce v tak nebezpečných podmínkách. Požadovat, aby bylo zvýšeno sociální zajištění pro ty, kteří pracují v nebezpečných výrobních zařízeních. Můžete se pokusit vytvořit nezávislé odbory, podřízené pouze dělnickým shromážděním a delegátům z Vašich řad, kteří by mohli být v případě potřeby kdykoliv odvoláni. Můžete dále šířit myšlenky sebeorganizace mezi dalšími vykořisťovanými pracujícími až k převzetí podniku pracujícími. Můžete použít taktiku přímé akce – stávkování, bojkoty nebo dokonce sabotáže. Jenom takové akce donutí mocné a autority, aby vůbec brali v potaz ty, kteří platí daně, tj. ty, kteří svou prací zajišťují mocným jejich postavení. Máte možnost šířit dál poselství k ostatním dělníkům a naléhat na ně, aby se přidali k tomuto sociálnímu protestu.

Musíme si uvědomit, že pokud nepochopíme, že jsme všichni součástí jedné utlačované třídy, nikdy se neoprostíme od útlaku.

Solidarita z Moskvy, 16. května 2010



Z ainfos.ca z přeložil -al-
http://www.ainfos.ca/ainfos18378.html