Dne 25. července uctíme ve Svitavách památku všech obětí neonacistického násilí po roce 89 a zároveň vystoupíme proti vzrůstajícím aktivitám neonacistů a neonacistek, jejich pokusům o pogromy a o kariéru v oficiální politice. Přijďte podpořit demonstraci, která začíná ve 14:00 před vlakovým nádražím! Stáhněte si letáčky (1,6MB) a plakát (3,2MB) a propagujte demonstraci ve vašem regionu.

Není třeba zdlouhavě vysvětlovat, proč se v tento termín scházíme zrovna ve Svitavách. Neštěstí, které se tu odehrálo před osmi lety, odsouzení neonacisty Vlasty Pechance a následné protesty neonacistů získaly tradiční mediální zájem. 21. července 2001 čelil svitavský Rom Otto Absolon nejprve slovním urážkám a poté fyzickému napadení ze strany několika neonacistů. Jeden z nich Ottovi zasadil dvě smrtelné rány nožem a dvě Absolonovic děti přišly tak o svého otce. Vyšetřování vraždy provázel laxní přístup policie a na procesu si pak vybudovala politickou kariéru Renáta Vesecká. Jsme odpůrci justičního a vězeňského systému a netvrdíme, že Pechanec zasadil rány nožem. Nelze ale vyvrátit, že Otta Absolona napadli svitavští neonacisté, mezi nimiž figuroval Pechanec, který přinejmenším odvrátil Ottovu pozornost, a ten se pak napadení nožem nemohl bránit. Když se neonacisté neustále ohánějí hrdostí a ctí, proč se k tomuto činu nepřihlásí skutečný vrah, který byl Pechancovým důvěrným známým? Protože by neonacistické hnutí a posléze Dělnická strana nemohla neštěstí zneužívat k získávání sympatií a politických bodů!

Soustředění neonacistů na Svitavy jim přineslo vytoužené ovoce. Vznikl zde obchod se značkou Thor Steinar, která neonacistické hnutí zbavila agro-skinheadské image. V minulosti zde vznikaly a zanikaly buňky organizace Autonomní nacionalisté a Národní odpor. Ulice města byly posety amatérskými graffiti a samolepkami s protichůdnými hesly, které propagovaly webové stránky neonacistických organizací. Místní alternativní mládež, ale i lidé, kteří svým vzhledem nespadali do škatulky “bílých-heterosexuálních-nakrátkostřižených-národovců“ na vlastní kůži pocítili, jak se žije ve městě, kde bují hnědé podhoubí. Zakuklená skupina tzv. “národovců“ často slídila ulicemi města v brzkých ranních hodinách a vybírala si nicnetušící snadné oběti, které napadala teleskopickými obušky.



Před dvěma lety jsme veřejně vyjádřili solidaritu se svitavskými Romy a vyslovili jsme přání, aby Otto zůstal navždy poslední obětí nenávistné ideologie. Od té doby se mnohé změnilo, neonacisté se zaštítili oficiální politickou stranou, která si pokrytecky říká Dělnická strana, přestože je její politika založena na nenávistné ideologii vůči nejvíce vykořisťovaným dělníkům ze zemí třetího světa a migrantům. Došlo k další ideologické vraždě, tentokrát „bílého“ Jana Kučery, který veřejně vystupoval proti neonacismu. Za nečinného přihlížení policie napadli neonacisté pochod sexuálních menšin v Brně a pokusili se o několik pogromů na romská chudinská ghetta. Pokusy o žhářské útoky na obydlí Romů vyvrcholily těžkými popáleninami rodiny Kudriků a jejich dvouleté holčičky Natálky. Ultranacionalisté získali se svým nenávistným xenofobním programem křesla v Evropském parlamentu (francouzská Le Penova Národní fronta, belgický xenofobní Vlámský zájem, nizozemská protiimigrantská Strana pro svobodu, Britská národní strana, finská nacionalistická formace Praví Finové, rakouští Svobodní, maďarská extrémně pravicová strana Jobbik, ultranacionalistická Strana Velké Rumunsko). Není nutné dále pokračovat v argumentaci, proč veřejně a otevřeně vystupovat proti Hitlerovým pohrobkům.

Nemůžeme ale také přehlížet kořeny fašismu, které bují ve stávajícím systému. Státním institucím se veřejná vystoupení neonacistů hodí do krámu a obhajují jimi přijímání represivních zákonů a posilování policejních pravomocí, přicházející shora, prostřednictvím represivní agendy Evropské unie, a ty pak zneužívají vůči jakékoliv opozici a alternativě k parlamentarismu a kapitalismu. Pro stát a policii budou vždy nepřítelem číslo jedna anarchisté a anarchistky, zdola organizované skupiny a spontánně stávkující pracující. Státní instituce dále za pomoci masmédií rozdmýchávají rasovou a xenofobní nenávist ve společnosti. Podílí se na budování takzvané “evropské pevnosti“, která rozděluje migranty na užitečné, mezi něž spadá úzce kvalifikovaná menšina; a na parazitující, kteří jsou nám dobří akorát na úmornou práci u běžícího pásu a produkování levných hadrů a elektroniky. Vrcholem státního imigračního fašismu je pak instituce Frontex, disponující armádní technikou a moderními fízlovacími elektronickými systémy, která zavírá migranty do odchytných táborů. Na skutečnosti nic nemění fakt, že mnoho z nich pochází z Afghánistánu, kde elity téže Unie asistovaly Bushovi při zahájení vleklé války.



Ještě rychleji bují fašistické tendence ve stávajícím ekonomickém systému, který naše všední životy ovlivňuje daleko více než parlament a veškeré státní instituce a nepodléhá žádným demokratickým principům. Přináší nám nerovné sociální vztahy, prohlubuje propast mezi bohatými a chudými; těmi, kteří rozhodují a řídí, a těmi, jejichž rolí je jen produkovat a konzumovat. Nejistota, která nás v tomto nedemokratickém ekonomickém modelu sužuje, eskaluje s příchodem cyklických ekonomických krizí. Právě na jedné z nich postavil svou ideologii Adolf Hitler, otec národního socialismu, který je v praxi socialistický asi tak, jako byl režim bývalého východního bloku – TEDY VŮBEC!

NEDOVOLME, ABY SE HISTORIE OPAKOVALA !!!