Letošní anarchistické setkání u příležitosti 1. máje si nekladlo žádné velké cíle. Jeho záměrem bylo především tradičně si připomenout kořeny tohoto svátku, a to na místě, kde se u této příležitosti poprvé sešli pracující v Čechách, na Střeleckém ostrově v Praze. Bylo by naivní představovat si, že protikapitalistický pochod centrem velkoměsta, které je na tom po ekonomické stránce nejlépe v porovnání s ostatními regiony, by oslovil větší počet zdejších obyvatel, navíc v době prodlouženého víkendu, kdy je Praha útočištěm především zahraničních turistů. Na zprostředkování prvomájového poselství korporativními médii se nemá cenu vůbec spoléhat, jelikož ta zajímají především konflikty a akční záběry, nikoliv obsah, který je navíc vůči nim, jakožto nedílné součásti kapitalistického systému, velmi kritický.



Anarchisté a anarchistky se začali na Střeleckém ostrově scházet kolem jedenácté hodiny dopoledne. Přišlo jich 160. Program odstartovala svými revolučními písněmi skupina Tyranie identity, za což sklidila náležitý potlesk zúčastněných, a následoval krátký proslov členky ČSAF o tom, co pro nás 1. máj v dnešní době znamená:

„1. květen je svátkem připomínajícím boj dělnického hnutí za zkrácení pracovní doby a sociální práva, ale také dnem připomínajícím státní vraždu falešně obviněných anarchistů, kteří se provinili pouze tím, že byli aktivní součástí hnutí za osmihodinovou pracovní dobu. Poprvé se 1. máj „slavil“ 1. května 1888, kdy probíhaly v USA celodenní stávky a demonstrace. O rok později si tento den přivlastnili marxisté z II. internacionály, kterým se postupně podařilo zcela překroutit jeho význam a zamaskovat fakt, že popravení muži, na které se 1. května vzpomíná, byli anarchisté. I když se na 1. máj nabalují nejrůznější politické strany a bolševici, 1. máj je náš svátek a zůstane vždy anarchistický.“



Po proslovu se všichni odebrali k pamětní desce, která je umístěna na Střeleckém ostrově a kam byly položeny květiny a vzpomínková tabule připomínající právě Chicagské anarchisty.

V čele s transparenty „Společně proti všem formám útlaku“ a „Nerozdělují nás rasy, ale třídy“ se vydali anarchisté a anarchistky na pochod ze Střeleckého ostrova přes Náměstí Kinských, Náměstí 14. října až na Palackého náměstí. Začátek pochodu doprovázely dudy, které mu tak dávaly netradiční, přesto velice příjemný nádech. Zanedlouho zaznělo skandování hesel, jako: „Kde je stát, není svoboda!“, „Proti státu, kapitálu! Za svobodnou samosprávu!“, „Kdo když ne my? Kdy když ne teď?“, „Za svobodnou společnost, za svobodný svět!“. Na Náměstí 14. října byl přečten projev za Československou anarchistickou federaci, jehož ústředním tématem byla „ekonomická krize“. Vadou na kráse byl snad jen hluk policejní helikoptéry.



V závěru na Palackého náměstí bylo řečeno ještě několik posledních slov o anarchistickém 1. máji a o pokračování jeho tradice. Po oficiálním ukončení celé akce se většina přítomných vydala na Festival proti rasismu MAY DAY, který na Císařské louce od 13:00 pořádala Antifašistická akce. Zde se ČSAF prezentovala svým infostánkem a pro přítomné měla připraveno 3000 letáků „Spolupráce – aktivita – solidarita“, které však byly rychle pryč, jelikož počet návštěvníků toto množství dalece přesahoval. Reportáž z festivalu si budete jistě moci brzy přečíst na stránkách antifa.cz. Antifašistická akce druhý ročních tohoto prvomájového festivalu zvládla skvěle, za což jí patří velký dík, stejně jako za poskytnutí prostoru pro krátký proslov ČSAF na hlavním pódiu:

"'Přijde doba, kdy naše mlčení v hrobě bude mocnější než naše řeči!' – tak zněla poslední slova Augusta Spiese, který byl popraven v roce 1887 ve Spojených státech spolu s dalšími anarchisty. Tito lidé byli posláni na smrt ne proto, že by se něčeho skutečně dopustili, ale že bojovali za osmihodinovou pracovní dobu a šířili myšlenky svobodné a samosprávné společnosti. Právě v souvislosti s jejich bojem byl vyhlášen 1. květen za mezinárodní den všech pracujících a neprivilegovaných. Dodnes si tzv. Chicagské anarchisty na 1. máje připomínáme a pokračujeme v jejich boji. Dělí nás více jak sto let, ale jejich touhy jsou i našimi touhami. 1. máj je náš svátek a nic na tom nezmění ani bolševičtí pohrobci, ani nacističtí křiklouni. Za Československou anarchistickou federaci vám přeji dobrou zábavu. A nenechte se ovládat!“